Koza

 Před časem mi bylo řečeno, že bych Vás, v této nelehké době, měla občas i pobavit, ovšem nikdo mi neřekl čím. Dlouho jsem přemýšlela, ale nakonec jsem usoudila, že je má rodina spolehlivým zdrojem bláznivých historek, proto Vás s jednou seznámím a pokud Vás zaujme, přidám časem další. Příběh, který Vám budu vyprávět, se odehrál v loňském roce a jeho hlavní hrdinkou je koza. Podotýkám, že vše je naprostá pravda a nic jsem si nevymyslela, ostatně by to snad ani nešlo.

Jedna ze snach se rozhodla, že bude chovat kozy, aby dětem dopřála zdravé kozí mléko. Nic proti tomu, žijí na vsi, mají velký pozemek, ale žádnou zkušenost. Snacha Alenka je zodpovědná, vše si pečlivě nastudovala, oslovila zkušené chovatele, které požádala o rady, manžela donutila vytvořit výběhy a domečky pro kozy a budoucí kůzlata. Pečlivě vybrala kozy a čekala na den D.

Když nastal dlouho očekávaný den, Alenka mi zavolala, zda bych s ní nejela za vybraným nápadníkem jejich kozy. Upozornila mě, že si mám vzít starší oblečení, prý to nebude voňavá záležitost. Říkala jsem si, že trochu přehání, s kozou téměř nepřijdu do styku. Za chvíli snacha dorazila a mě se zmocnila panika, za autem nebyl přívěsný vozík s klecí na převoz zvířat. Koza seděla na sedadle spolujezce, řádně připoutaná bezpečnostním pásem a na tváři měla spokojený výraz. Špitla jsem, co na to říká její manžel a můj syn v jedné osobě, ušklíbla se a prohlásila: "Neboj, neví o tom!" No, nevím, Škoda Superb se mi nezdál moc vhodný na převoz zvířat a navíc jsem pochybovala o tom, že na to nikdo nepřijde. Podotkla jsem, že by se to nemuselo líbit ani policistům, bylo mi řečeno, že mám pravdu, ale ať na to nemyslím, prý to budeme řešit, až problém nastane. Alenka mě požádala, abych si sedla na sedadlo, které okupovala koza a snažila se jí držet co nejvíce u nohou. Netušila jsem, že budeme projíždět krajským městem a koza si bude dělat, co chce. Cesta byla nekonečná, otevřená okna nám moc platná nebyla a koza začala být neklidná. Snažila se mi vyškrábat na klín, olizovala mě a Alenka mi dávala rady typu: musíš jí hladit, mluv na ní atd. Problém nastal na jedné ze světelných křižovatek, která je v bezprostřední blízkosti, zastávky MHD. Koza si všimla chodců, přeprala mě, vystrčila hlavu z auta a rázem se stala středem pozornosti čekajících lidí. Snažila jsem se být neviditelná, ale bylo hůř. Několik milovníků zvířat se rozhodlo kozu pohladit, ta za nimi pochopitelně chtěla vylézt staženým okénem, já na všechny zoufale křičela, že není moje, bojovala jsem jako lev, abych jí udržela. Zachránila mě až zelená barva na semaforu. A víte, co dělala Alenka? Plakala smíchy, co plakala, přímo řvala! Zbytek cesty jsem uraženě mlčela, jenom snacha, kdykoliv se na mě podívala, opět propukla v šílený smích. Když jsme dorazily do cíle a uviděla jsem natěšeného nápadníka naší kozy, nemyslela jsem na nic jiného, než na cestu domů. Na chvilku mě napadlo, že uteču, ale rychle jsem to pustila z hlavy, zapáchala jsem, neměla doklady, peníze, ani telefon. Koza si užila své, na tváři měla blažený výraz, Alenka byla víc než spokojená a já k smrti vyděšená z cesty domů. Koza odmítala nastoupit do auta, tiše jsem doufala, že tam zůstane, ale nezůstala. Alenka měla s sebou piškoty a ty zabraly! Cesta domů byl boj, koza mi chtěla sedět na klíně a dívat se z okna, dokonce jsem jí i hladila, ale moc to nezabíralo. A snacha? Ta se královsky bavila! Zápach začal být nesnesitelný, koza rozdivočelá a já zoufalá, cesta opět nekonečná. Když konečně zastavila u nás před domem, Alenka dostala nápad, že půjde k nám na kávu a kozu pustí na zahradu. To jsem rázně zamítla a poslala jí domů, aby si i ona užila. S obtížemi jsem se vysoukala z auta, koza chtěla jít se mnou, nakonec usedla na mé sedadlo, nechala se připoutat a pokračovaly k domovu. Když jsem vstoupila do dveří, manžel měl spoustu škodolibých poznámek, výjimečně jsem nereagovala a upalovala do koupelny. Zařekla jsem se, že už se nikdy nenechám přemluvit k podobné akci!

A jak dopadla snacha? To si necháme zase na příště.....